Libuše Straková

Libuse_Strakova

HOLICKÁ PATRIOTKA

 motto: Jsem pravdoláskařka.

 

 

Kdo jste?

Jsem Libuše Straková, v roce 1930 rozená Vinařová. Jsem vdova, matka, babička, sestra, přítelkyně a holická patriotka.

Čím se profesně zabýváte?

Celý život miluji slovo a hudbu. Proto mě to v životě táhlo ke knihám a divadlu. Pracovala jsem jako úřednice. Později jsem dostala nabídku pracovat v kulturním domě, kde jsem se zabývala mimoškolním vzděláváním a zájmově uměleckou činností až do důchodu.

Co přináší vaše práce druhým?

Radost a možnost prostřednictvím vzdělávání uplatnit a rozvíjet své schopnosti. Dnes je to prospěšnost rodině a přátelům.

Co Vám osobně dělá radost?

Velkou radost mi dělá, že v pozdním věku ještě mohu  pokračovat v tom co mi dělalo radost i v mládí. Ráno si zacvičit, jít na procházku, mám kolem sebe svou rodinu, kulturně žiji. A jsem vděčná za to, že dokážu vnímat všechnu krásu kolem sebe.

Co pro Vás znamená úspěch?

Za svůj největší úspěch považuji to, že jsem se z těžké nemoci v mládí uzdravila a že jsem měla rodinu.

Jaké Vaše vlastnosti Vám pomohly k úspěchu?

Vytrvalost, optimismus, empatie.

Co vás motivuje?

Já prostě musím něco pořád dělat….těší mě, že jsem i v tomto věku soběstačná.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Už moc neplánuji, spíš děkuji za každý prožitý den podle svých představ.

Vzkaz ostatním ženám?

Buďte aktivní a vzdělávejte se. Žijte podle desatera, abyste se jednou ve stáří mohly spokojeně ohlédnout.

WW foto Libuše Straková_historické portrét WW foto Libuše Straková_historické

PŘÍBĚH O PŘÁTELSTVÍ, NEZIŠTNOSTI A VNITŘNÍ SÍLE

Dnes nebudu hovořit o mé aktivitě v ochotnickém divadle, ale o svém osobním příběhu z mládí.

V 19 letech jsem onemocněla kostní TBC, která mě na 2,5 roku upoutala na lůžko. Rodiče k mé léčbě na vzduchu a slunci upravili původně zahradní altán asi 250 metrů od našeho bytu a i přes tuto vzdálenost o mě celodenně pečovali. Ale byly tu noci, kdy jsem nemohla zůstávat sama. Díky Sokolu a Skautu jsem měla více než deset dobrých kamarádek, které považovaly za samozřejmou věc, že se o mě v noci postarají. Udělaly si týdenní rozvrh a tak jsem v noci v altánu za městem nebyla nikdy sama. Byly to krásné večery naplněné vším tím, co jsme prožívaly v čase před nemocí. Holky mně vyprávěly o všem co se ve městě děje o svých úspěších i nezdarech, společně jsme četly, poslouchaly rádio a moc jsme se nasmály. Když se dnes ve vzpomínkách vracím, uvědomuji si, že to mimo skvělých lékařů, byla moje rodina a přátelé, kteří mi pomohli úspěšně překonat  toto těžké životní období.

Málokdy dohlédneme, co všechno dokáže podaná ruka v pravou chvíli. Samozřejmě se to neobešlo bez mé vnitřní síly, nesmírné trpělivosti a víry v mé uzdravení. Byla bych ráda, kdyby vás můj příběh inspiroval k dobrým skutkům a osobní statečnosti.

_______________________________

OTÁZKA PRO VÁS:

Kdy a jak jste vy projevil/a svou osobní statečnost?

_______________________________

CILE-dosaZENY_naWEB_Libuse_Strakova

Komentáře jsou vypnuty.