Lucie Ernestová

LucieErnestova

ILUSTRÁTORKA | CESTOVATELKA

 motto: „Co tě nezabije, to tě posílí.“

 

 

Kdo jste?

Jsem milující a milovaná žena, máma dvou kluků, nadšená ilustrátorka, zapomenutá architektka. Jsem cestovatelka světem vnějším i světem vnitřním. Jsem obyčejná ženská, která našla svůj dar.

Čím se profesně zabýváte?

Vymýšlím a tvořím zábavné a vzdělávací hry pro děti. Kreslím inspirační obrázky, které nám pomáhají otevírat a zrcadlit důležitá životní témata.  www.lucieernestova.cz

Co přináší vaše práce druhým?

Moje hry baví malé i velké. Obrázky vyvolávají v lidech otázky a dávají jim i odpovědi. Stávají se zrcadlem našich vlastních postojů a odrazovým můstkem pro zajímavé rozhovory. Jsou bezpochyby vhodným pomocníkem pro všechny moudré rodiče a učitele, kterým se mohou stát průvodci jejich vlastními pohledy.

Co Vám osobně dělá radost?

Když mé obrázky, hry a dárky dělají radost druhým.

Co pro Vás znamená úspěch?

Že moje ego je spokojené a chrochtá blahem.

Jaké Vaše vlastnosti Vám pomohly k úspěchu?

Důvěra, která zahnala strach z neúspěchu. Tvrdohlavost a touha hledat cesty tam, kde nejsou vidět.

Co vás motivuje?

Moje rodina, meditace, jóga a víra ve smysluplnost mé tvorby.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Žít a tvořit. Láká mě téma partnerských karet. Mám vymyšlenou a naskicovanou parádní karetní hru a v pomyslném šuplíku na mě čeká řada jiných nápadů.

Vzkaz ostatním ženám?

Nebojte se najít a použít svůj dar.

Indonesie-2015-415 lucie-ernestova

MŮJ ŽIVOT BYL ZPRVU DETEKTIVKOU, PAK KOVBOJKOU A NYNÍ JE POHÁDKOU

Baví mě surfovat na vlnách nápadů, zážitků a zkušeností a současně jsem ráda ukotvená v čase a prostoru doma v našem lese. Kořeny i křídla se snažím ladit do rovnováhy. Ne vždy se mi daří a to pak klopýtám vyčerpaností a utápím se ve smutcích, ze kterých se snažím vykřesat další zkušenost.

Cesta k sobě

Tvůrčí dílo mého života jsou inspirační obrázky na témata životních moudrostí. Kartičky „Cesta k sobě“ jsou odpovědí na to, co mi scházelo. Sama jsem potřebovala najít nějaký způsob, jak zprostředkovat našim synům moudrost, která mě samotnou posunuje a učí. Důležité je ale žít těmito moudrostmi, přijmout je za své.

Výpravy do zapomenutých zákoutí

Propadla jsem touze prozkoumávat svět z jeho různých pohledů. A pohledy dovnitř jsou zrovna tak dobrodružné jako toulání se světem. Mé dávné dlouhodobé výpravy do Austrálie, Afriky a Asie v 90. letech jsou ošperkovány zážitky jako: sama několik dní v masajské vesnici nebo v jeskyních s hledači opálů v srdci Austrálie; ve stanu se svatými muži v Indii na úpatí Himálaje; poslední lodní třídou ze Sumatry až na Flores; na kole po hranicích Sahary… Zpětně si uvědomuji, jak mě tyhle výpravy naučily nebát se koukat za roh, hledat nové pohledy a prolézat zapomenutá zákoutí lidství, mé duše a mého ega. Cestování vnímám jako velkou investici do nás samotných. Většina mých důležitých nápadů vznikla na cestě, kdy je člověk odevzdaný volnému plynutí času a světa.

Kreslím inspirační obrázky pro malé i velké. Vymýšlím a tvořím hry pro děti. K tomu všemu mě inspirovali moji synové a touha předat jim mnohé z toho, co vím a co se stále učím. Ačkoliv jsem vystudovala architekturu, tak mě vždy spíš táhlo kreslení. Jako malá holka jsem vždy chtěla být výtvarnicí, ale nakonec jsem z rozumových důvodů skončila u stavařiny. Kreslením jsem si vydělávala na své cesty. A mnohokrát se mi potvrdilo, že je dobré umět něco jiného než ostatní a dělat to dobře. Hned po škole jsem se svým budoucím manželem založila v Praze grafické studio, které jsme minulý rok rozpustili a dali se na cestu vlastní tvorby.

Když se děti chechtají

„Cesta z města“ nás ale lákala čím dál víc a to také dalo impuls vytvořit plán na obživu na venkově. Troufli jsme si půjčit peníze a investovat do 1. vydání mých her a to dalo základ autorskému nakladatelství. Knížkohry vznikly na popud věčných hádek mých dětí u „Člověče, nezlob se“, z rezignace na příliš složitá pravidla u některých her a na nepoměr cena/výkon u her jiných. Ráda utíkám od počítače k tužce a nechám se unášet představivostí, utápím se v detailech, vymýšlím nová pravidla her a komponuji staronové světy. Mám ráda, když se děti smějí a velmi mě inspiruje, čemu všemu se to chechtají. Do průběhu her se snažím vpasovat podněty k milému špičkování a taky trochu k nenásilnému přemýšlení a vzdělávání. Na světě je už pět sad „knížkoher“, které každý rok dotiskujeme. Minulý rok vyšly v Holandsku a Estonsku a možná se vydají i dál.

Žijeme na kraji lesa u malé vesnice. Splnili jsme si s manželem náš sen. Já jsem pro nás navrhla dům a můj muž ho ve spolupráci s místním zedníkem postavil. Už si ani neumím představit život bez možnosti lehnout si na zem a koukat do korun našich dubů a borovic. Pracujeme z domova, a kdo může říct, že sbírá hříbky pohledem z okna od počítače? Baví nás přírodní život, ale máme rádi i technologie. Velkým učitelem mi je i autoimunitní vzpoura mého těla ze skupiny revmatologických diagnóz. Doktoři tomu říkají nemoc a ještě ke všemu nevyléčitelná, jen utlumitelná. Já jí ale říkám vzpoura, protože slovo NEMOC v sobě obsahuje beznaděj a nemožnost něco dělat. Bolestmi mě provází hezkou řádku let. Touha porozumět jí mě přivedla k meditacím. Snažím se relativně úspěšně ukecat buňky mého těla.

_______________________________

OTÁZKA PRO VÁS:

Na jakých vlnách rádi surfujete vy a co jsou vaše kotvy bezpečí?

_______________________________

CILE-dosaZENY_naWEB_Lucie_Ernestova

Komentáře jsou vypnuty.